„Prvním krokem na cestě ke štěstí je učení se.“
— Dalajláma 14. dalajláma, tibetský duchovní vůdce 1935
Principy demokratického vzdělávání jsou principy, díky kterým se děti učí kromě demokratického občanství také zodpovědnosti, samostatnosti, sounáležitosti, spolupráci, respektu a kritickému myšlení – demokratickým kompetencím, které pro ně budou nezbytné pro orientaci v budoucím světě, umožní jim být jeho plnohodnotnou součástí a také se kreativně spolupodílet na jeho formování.
Pokud děti vzděláváme direktivně, není možné očekávat, že z nich vyrostou dospělí lidé, kteří budou vnitřně s demokratickými hodnotami a principy ztotožněni. Direktivní vzdělávání vede děti k poslušnosti, což je dělá zranitelnými a snadněji pak podléhají autoritám a populistickým názorům.
Zvykneme-li si na to, že nám v průběhu vzdělávání, mateřskou školou počínaje, někdo říká co, kdy a jak máme dělat, řídí naše životy a svým způsobem se o nás “stará”. Když pak systém vzdělávání a jsme vpuštěni do často komplikovaného reálného světa, na který nás škola nepřipravila, můžeme se cítit ztraceni a kvůli své “závislosti na autoritě” máme tendence hledat nějaký pevný bod. Ten se dá nalézt opět ve vnějších autoritách, kterými mohou být nadřízení v práci nebo autoritářské političky a politici. Touha po opětovné opoře v nestálém světě je jedním ze sociologických vysvětlení toho, proč mladí lidé volí čím dál častěji autoritářské strany.
I proto v demokratických školách není demokracie pouze obsahem kurikula, ale je zde principem, který prostupuje vším, co děti ve škole obklopuje – od organizace výuky, vlastního vzdělávání, rozhodování o společných záležitostech až po podobu školy.